Balík do ruky, aneb jak se nechat okrást poštou

Člověk nemusí být vysloveně hloupý, aby ho někdo mohl obrat. Vezměme si jednoduchou modelovou situaci. Máme nějakou věc a chceme ji někomu v ČR poslat. Budiž, půjdeme na poštu. Za pár korun dostaneme krabičku, třikrát opíšeme adresu na podací list, krabičku a nedej bože, když chceme dodejku. Pak stojíme další frontu abychom to skutečně mohli podat. V tuhle chvíli už to asi začíná být k vzteku.

Jenže. Dejme balík na váhu, má třeba půl kila, ceníme si ho dejme tomu na pět tisíc korun. A tu nám pošta ústy svého zaměstnance dá skvělou nabídku. "Chcete to poslat jako balík do ruky? Bude to tam zítra." A tak jo, proč bychom nechtěli?

Protože nechceme. Bude to s nejvyšší pravděpodobností stát více než cenný balík a nedostaneme prakticky nic navíc. Říkáte, že to tam přece bude druhý den? Ano, jenže to cenný balík asi taky, protože se mi fakt nepovedlo vypozorovat jediný rozdíl ve způsobu doručování. A když ne? U cenného balíku máte smůlu, nikdo vám to neslíbil. A u balíku do ruky? No... Máte nárok na vrácení rozdílu ceny proti službě cenný balík. Jo. Na což se samozřejmě vybodnete. Takže jste zaplatili poště více za to, že udělá to stejné a když to náhodou nestihne, bude to stát stejně jako levnější služba, což ovšem znamená pravděpodobně úplně stejný způsob doručování.

A celkem mi ani nevadí, že to pošta docela často nestíhá. Ale že jsem se takhle nechal obrat. Asi že jsem u toho musel vypadat jako prosťáček, přisypala pošta sůl do rány nabídkou... výherních losů. Jo. Tak stejně blbí asi jsme, když si vybereme balík do ruky.