(Tenhle text je psaný někdy v září 2015, ale teď je dobrý čas ho vytáhnout z draftů.)

Zemanovi se nedá upřít ta jeho brutální cílevědomost v páchání věcí.

Když měly být prezidentské volby, bylo mi to v principu jedno, hlavně, že půjde Klaus pryč. Když se pak objevil Zeman, vypadalo to tak trochu jako blbej vtip, ale vlastně mi to furt bylo jedno, pořád mi zásadně nezáleželo na tom, kdo by to měl vyhrát. Většina variant sice byla lepší než Zeman, ale je to jen prezident, neberu si to do bytu, žejo.

Ve druhém kole tak nějak začalo přituhovat. Z výběru asi tak 5 jmen, kteří mi přišli ok a neměl jsem výraznější preferenci mezi nima se najednou stalo jedno jediné, proti kterému byl Zeman, který mě vážně nijak netěšil. Ale tak pořád jsem si říkal, že v principu bude akorát neobratně přirovnávat zahraniční politiky k Hitlerovi a sem tam vypustí nějakou krávovinu a někoho doma urazí. Co asi ČR opět v zásadě v poho přežije. No. Pak začala jeho kampaň, kdy na protivníka začal vytahovat sudeťáky (ten člověk je druhou světovou totálně posedlý). To začínalo zjištění, že tohle bude vážně zlý a že by fakt vyhrát neměl.

Pak to vyhrál, no, a po maličké chvilce klidu to šlo velmi rychle. Nějak jsem si myslel, že Klaus předtím stačil velmi poctivě vybetonovat tvrdé dno, kam ta funkce může jít a níž už to nepůjde. Omyl. Zeman do toho skočil šipku. Ne tak úplně metaforicky, v plavkách na čáře už jsme ho viděli.

A to všechno schválně. Mně to bylo v počátku vážně celkem jedno. A doteď mě asi nijak zvlášť neštve ta jeho ožralecká vize sebe sama jako druhého Churchilla, který si všechno přehrává v rovině referencí na něco, co bylo kdysi dávno a snaží se na to stejně reagovat. Dokud se to neslo v rovině nablblých projevů, procesních obstrukcí nad hovadinama a slavné "virózy", co bylo vždy to nejmenší (co si kompenzujete vážným ksichtem nad sbírkou starého harampádí?).

Ale on mezitím mimo jiné stačil rozložit vládu, málem i druhou, rozvrací zahraniční politiku, popíjí s diktátory a (velmi vzácná chvíle, kdy nelže) pak si chválí, že se tam cítí jako doma. Dávno už nereprezntuje jenom zkrachovalce, co propadl velikášství a přerostlému egu, jak dopadl Klaus, ale stal se návratem do světa, kde rozhoduje hlavní strejc, kterej ví jak to je a nezajímají ho "ty moderní hovadiny", protože všechno dávno viděl v Rusku. Kde je on, jeho pravda a zbytek sedí v imaginární kavárně, která z principu nemůže existovat, neboť opozice proti Zemanovi jsou v zásadě všichni, co ještě nepropadli téhle zapáchající východoevropské vizi. Co jsou lidi, co nemají důvod mít dohromady společné už vůbec nic dalšího.